Adame, jaké byly bezprostřední pocity po zvládnutém sedmém utkání série proti Vítkovicím a postupu do superfinále?
Kromě velké radosti jsem cítil také obrovskou úlevu. Musím říct, že série s Vítkovicemi pro mě byla rozhodně tou nejnáročnější, kterou jsem kdy ve své kariéře absolvoval. A to jak po fyzické, tak především psychické stránce. Přeci jen mám ve Vítkovicích mnoho kamarádů, se kterými jsem od začátku mého působení u rytířů hrál. Upřímně jsem velmi rád, že už tato série skončila a ještě o to víc, že s vítěznýou tečkou.
Co si myslíte, že bylo klíčovým faktorem, díky kterému jste dokázali otočit nepříznivý stav 2:3 zápasy?
Zmínil bych hlavně vstupy do utkání, až na pátý zápas jsme šli v každém do vedení, které jsme se následně snažili udržet a samozřejmě pokud možno navýšit. Rozhodlo rovněž naše dobré nasazení a chybět nemohlo ani štěstí, které je vždy v prodloužení nebo při nájezdech prostě potřeba.
Jste jediným hráčem, kterému se podařilo vyhrát obě sedmizápasové semifinálové série v historii české nejvyšší soutěže. Co na tento unikát říkáte? Máte nějaký recept, jak rozhodující sedmý zápas zvládnout?
Máte pravdu. Za tento počin jsem samozřejmě moc rád a vážím si ho, ale abych řekl pravdu, tak moc nevím, z čeho pramení. Asi opět bylo přeci jenom potřeba trocha toho štěstíčka, že jsem zrovna stál na vítězné straně. Žádný speciální recept tedy nemám. Navíc během první sedmizápasové série před osmi lety jsem byl ještě hodně mladý a ne tolik zkušený jako dnes.
Právě ve zmiňovaném ročníku 2015/16 jste ještě ve vítkovickém dresu taktéž v boji o superfinále 4:3 na zápasy porazil svého současného zaměstnavatele Mladou Boleslav. Jak na tuto sérii s odstupem času vzpomínáte?
Dost často na ni vzpomínám. V hlavě mi z ní utkvěl především šestý duel, hraný na Dubině, do nějž jsme vstupovali s vedením 3:2 na zápasy a touhou před vlastními fanoušky, kterých tehdy přišlo až kolem tisícovky, sérii ukončit. To se nám sice nepodařilo, ale na atmosféru, která v hale panovala, nikdy nezapomenu, to bylo něco úžasného. Sedmý mač už jsme ale naštěstí zvládli, a oslavili tak postup do superfinále. V téže sezoně jsme navíc sedmizápasovou sérii absolvovali již ve čtvrtfinále, kde jsme dokázali přetlačit střešovický Tatran. Škoda jen, že se nám poté v superfinále nepodařilo porazit Chodov, to by pak byla sezona jak z říše snů.
Jaké pro vás bylo nyní s Bolkou vyřadit tým, v němž jste strávil téměř celou dospělou kariéru a slavil v něm své největší úspěchy? Co se ve vás odehrávalo?
Jak už jsem zmiňoval, tak to vůbec jednoduché nebylo. Ve Vítkovicích jsem vyrůstal a vždycky jsme brali Boleslav jako velkého rivala. Teď jsem to vlastně zažil z druhé strany. Z postupu jsem měl samozřejmě velkou radost, ale zároveň jsem cítil zklamání, a to kvůli klukům z Vítkovic, kteří měli touhu a odhodlání vyhrát. Emoce se ve mně dost bily, slavit bylo dost těžké. Přeci jen můj přestup do Bolky je stále poměrně čerstvý.
Vnímal jste, že vás mnoho vítkovických protihráčů ze společného působení na Dubině dobře zná? Bylo těžké se proti nim prosadit?
Určitě ano. Dříve jsme spolu každý den trénovali a kluci mé návyky dobře znají. Každopádně si nemyslím, že by se na mě nějak extra připravovali. Před Vítkovicemi musím smeknout klobouk, na sérii se nachystaly opravdu precizně a hlavně v obranné fázi byly skvělé. Zároveň kádr doplnily o šikovné mladé kluky, kteří se už teď se sérii popasovali statečně. Rytíři se tak mají do budoucna na co těšit.
Jak jste spokojený s vašimi dosavadními výkony v sezoně? Ovládl jste produktivitu Bolky v základní i vyřazovací části. Může to být ještě lepší?
Spokojený relativně jsem. Popravdě jsem nečekal, že ta produktivita bude až taková. Každopádně to určitě může být lepší, poslední dva zápasy jsem nebodoval, tudíž doufám, že jsem si něco schoval na superfinále.
V neděli vás čeká páté superfinále v kariéře. Budete v něm dost sázet také na zkušenosti z těch předchozích?
Jednoznačně. Budu se snažit zavzpomínat na všechny momenty z předchozích superfinále, jak jsem se cítil a vzít si z nich jen to dobré. Udělám maximum pro to, abych vylepšil nepříznivou bilanci jedno vítězství a čtyři porážky.
Stejně jako před rokem s Vítkovicemi, tak i nyní s Boleslaví v bitvě o zlato vyzvete střešovický Tatran. Jaký zápas očekáváte?
Upřímně nevím. Troufnu si však říct, že půjde o takticky svázanou bitvu. Co si budeme nalhávat, jedná se pouze o jeden rozhodující zápas. Věřím, že my využijeme zápasového tempa ze semifinále, Tatran bude naopak odpočatější. Je to klišé, ale musíme co nejlépe ubránit jejich první lajnu a dobře pracovat v jejich brankovišti, poněvadž mají velmi kvalitního gólmana.
Jak se na florbalovou bitvu roku těšíte?
Těším se opravdu hodně. Jedná se o svátek florbalu a doufám, že dorazí co nejvíce fanoušků. Atmosféra v O2 areně je vždy neskutečná.